Otevrena univerzita -

POLITIČKY ODCHÁZEJÍCÍ Z POLITICKÉ SCÉNY A JEJICH ZKUŠENOSTI

Analýza rozhovorů s ex-političkami

Zkušenosti žen, které pracovaly v oblasti politiky, realizovaly část své pracovní kariéry jako političky a tuto oblast opustily.

Sociologický výzkum vycházející z analýzy rozhovorů s ženami – ex-političkami.

Celkové znění závěrečné zprávy z výzkumu ke stažení.

V DISKUSI můžete vyjádřit svůj názor na téma žen v politice či žen přicházejících a odcházejících z politiky, podělit se o své zkušenosti, vložit případné dotazy nebo komentáře.

Výzkum financovaný nadací Open Society Fund Praha

Metodologické informace k výzkumu

Úvodní text

Politická reprezentace každé země je zásadní z hlediska vývoje celé společnosti, otevírání či uzavírání možností či konkrétních podob tohoto vývoje. Určuje nejen obecný směr, jímž se daná společnost ubírá, ale rovněž řadu detailů, které se jejích příslušníků a příslušnic dotýkají v každodenním životě. Většina zemí, mezi nimi i Česká republika, je takto vedena směrem, který je výrazně ovlivňován a dominován muži.

Přestože v České republice stejně jako ve většině jiných států Evropské unie existuje rovnoprávnost mužů a žen před zákonem, a že zákon nejen zakazuje diskriminaci z hlediska pohlaví, ale rovněž definuje rovnost šancí mužů a žen v usilování o volené i delegované funkce ve sférách politiky a ekonomiky, existují i nadále bariéry, které tomuto procesu brání. V letošním evropském roce (2007) Rovných příležitostí pro všechny, jehož důležitou součástí je i problematika rovných příležitostí mužů a žen je toto téma ještě aktuálnější. Je nutné zdůraznit, že přes formální rovnost, existují institucionální (volební systém, fungování politických stran), individuální (individuální postoje a názory) a společenské (hodnoty české veřejnosti či veřejný diskurs na téma zastoupení žen v politice) bariéry účasti žen v politice.

Rozpor mezi formální rovností a realitou dokumentuje i hodnocení Meziparlamentní unie, kde se po volbách v roce 2006 Česká republika propadla ve světové klasifikaci zastoupení žen v parlamentu z 65. místa na 71. - za Kazachstán či Turkmenistán. Zatímco obecně se zastoupení žen ve světě i v Evropě zlepšuje, v České republice zaznamenáváme opačný trend. Do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky bylo v roce 2006 zvoleno 31 žen. Ženy-poslankyně tak ve 200-členné PS PČR tvoří 15,5%. Ve srovnání s volbami v roce 2002 jde o propad o 3 poslankyně (ve funkčním období 2002 bylo v PS PČR 34 žen poslankyň, které tvořily 17,0 % zastupitelského sboru). Tato situace opětovně přivádí k tématu žen v politice řadu výzkumných záměrů. Věnují se dopadům této skutečnosti, ale i příčinám a možnostem změn.

Jedním z nejčastěji zkoumaných objektů v této oblasti jsou ženy, kterým se podařilo v politické sféře uplatnit a jsou součástí, byť minoritní, politické reprezentace, ať již na lokální či národní úrovni. Některým se daří překračovat i úrovně národní. Zkušenosti žen, které se v politice uplatňují, jsou považovány za cenné při zkoumání základních mechanismů, kterými se ženy v této specifické oblasti prosazují. Jsou rovněž cenné pro ty, které mají zájem také na politické sféře participovat. Při jednom z výzkumů zaměřených touto cestou měla autorka tohoto předkládaného projektu možnost setkat se s ženou-političkou, která byla na konci svého volebního období, byla si vědoma toho, že jí její vlastní strana dále neumožní v politice působit a zcela jasně, kriticky a věcně hodnotila svoji zkušenost z práce v politice. Rozhovor s touto ženou se lišil od všech ostatních, které poskytly ženy, které perspektiva odchodu z politiky v daný moment výrazněji nezatěžovala. Rozhovor se ženou, opouštějící své politické funkce a posty, kriticky reflektující poměry v politice z perspektivy ženy, byl výraznou inspirací pro realizaci tohoto čerstvého výzkumu.

Výzkum a následná analýza jsou v předkládaném textu zaměřeny na odvrácenou stranu procesu vstupu žen do politiky – tedy na jejich odchod z politiky. Část žen, které v politice po nějakou dobu působí a často ve vysokých funkcích či na důležitých pozicích, z politiky posléze odchází. K odchodu je mohou motivovat různé důvody, které doposud nebyly v ČR předmětem výzkumného zájmu. Ženy, které v politice delší dobu působí, vědí, jak fungují struktury institucí, v nichž jsou navoleny a jak zároveň pracují procesy v politických stranách, mají hlubokou zkušenost s tím, kde jsou hlavní problémy střetávání se mužů a žen v politickém prostoru. Zároveň se z nějakého důvodu rozhodly odejít nebo nebyly úspěšné ve volbách a odejít musí. Jejich poznání týkající se pozice žen v české politice je z hlediska působení žen v politice a získávání žen pro snahu prosadit se velmi specifické a důležité. Jsou to často ženy, které mají dnes již i více než desetiletou zkušenost s politickou prací. Významné pak je, jakým způsobem politická sféra přichází o ženy, které se zde již naučily dobře pohybovat a mohly by jí být nadále prospěšné.

Předmětem analýzy je tedy zkušenost žen, které strávily v politice část svého aktivního života, někdy jí i obětovaly svou profesi, musely politice uzpůsobit své rodinné podmínky a nakonec se z politiky rozhodly odejít nebo k tomu byly přinuceny. Tato specifická zkušenost a zpětné hodnocení vlastních zážitků z perspektivy odcházejících političek jsou velice cenné pro ženy, které naopak usilují o vstup do politiky a hledají v ní své uplatnění.

Trochu teorie

Nízká míra reprezentace žen v politice je úzce spojena se statusem žen. Ženy jsou chápány nikoli jako jednotlivci, ale jako skupina. Rovněž jejich sociální status je výrazně nižší než sociální status mužů. Tuto myšlenku podporuje francouzská politoložka Chantal Mouffe, podle níž by mělo být občanství vnímáno jako forma politické identity, která se plně identifikuje s principy svobody a rovnosti.

Existují dva odlišné přístupy k hodnocení účasti žen v politice. Konzervativní přístup klade velký důraz na sílu politické identity, kterou vnímá jako silnější než genderovou. Podle zastánců konzervativního přístupu utvoří ženy ve vysoké politice elitní skupinu reflektující vlastní zájmy, spíše než že by do politiky přinášely genderová témata či genderovou sensitivitu témat stávajících. S tímto postojem se ztotožňuje většina pravicových politických stran u nás i v zahraničí (včetně Skandinávie), které rovněž tímto způsobem zdůvodňují fakt, že zcela neřeší otázku zastoupení žen uvnitř strany ani ve volených funkcích.

Naopak opačný - liberální přístup klade důraz na možnost existence odlišné ženské politické kultury. Úvahami o existenci odlišné ženské politické kultury se ve svých studiích zabýval již německý sociolog Georg Simmel, který konstatoval že všeobecná dominance mužů vede k vyvázání žen z oficiální kultury a jejích produktů a vytvoření paralelní samostatné ženské kultury. Protože v současném politickém diskursu hrají dominantní roli muži, je možné chápat odmítání politiky ženami jako odmítnutí mužského politického stylu spíše než politiky jako takové.

Britská politoložka Ann Phillips poukazuje na rozpor mezi formálním principem rovnosti všech lidí zakotveným ve většině ústavních systémů a každodenní především politickou realitou. Nízká míra reprezentace žen v politice může být vnímána jako vytvářející dvouúrovňového občanství, v němž se ženy de facto stávají občankami druhého řádu.
Zatímco zastánci konzervativního přístupu používají argument, že rovnost příležitostí byla splněna udělením aktivního a pasivního volebního práva ženám, faktické rovnosti může být dosaženo pouze odstraněním formálních překážek - tak zvaných skrytých bariér - jako jsou například vzorce nominace a výběru kandidátů.

V případě, že je nízká míra reprezentace žen a dalších znevýhodněných skupin (např. mladí, národnostní menšiny, atd.) v politice vnímána jako problém, je možné začít hledat řešení. Jedním z možných řešení je aplikace mechanismů genderové rovnosti. Analýza proměny Skandinávské politiky však ukazuje na fakt, že k proměně politiky a významnému navýšení účasti žen došlo především na základě vnitřní proměny skandinávských politických stran. Nejprve to byly převážně levicové strany, které byly otevřeny zavedení vnitrostranických kvót. Například první politickou stranou ve Skandinávii, která přijala vnitřní 40 % kvótu pro reprezentaci obou pohlaví byla Norská Labour party v roce 1983. Nejednalo se pouze o sestavování kandidátek v parlamentních volbách, ale tato změna se týkala rovněž všech stranických orgánů jak na centrální tak na místní úrovni. Volební úspěch Norské Labour Party přiměl i ostatní politické strany k přijetí podobných mechanismů. K proměně politických stran totiž přispěla celková proměna společenských postojů k zastoupení žen. Veřejnost se stala k tématu sensitivní a politické strany reagovali vnitřní proměnou.

Metodologické informace k výzkumu

Výzkum vychází z teoretických východisek i empirických poznatků ve sledované oblasti. Je specifikován na české politické prostředí a byl veden sociologickými postupy a metodami. Pracujeme zde s kvalitativní metodou analýzy obsahu rozhovorů.

Cílovou skupinou jsou ženy-političky, které opustily politickou sféru, opustily svou politickou kariéru, jakkoli zastávaly důležité politické pozice, ať již na regionální či celostátní úrovni. Jedná se o političky z různých regionů, politických stran i mocenských pozic, jak o političky, které se musely vzdát své původní profese, tak o ty, které obojí skloubily.

Výzkumným nástrojem je zde polostandardizovaný řízený rozhovor. Rozhovory byly vedeny proškolenými tazatelkami na základě scénáře rozhovoru s formulovanými otázkami, připraveného autorkami výzkumu. Z rozhovorů je pořízen zvukový záznam. Zvukové záznamy byly dále převedeny do doslovného přepisu v elektronické podobě.

Dotazování političek jsme vedly standardně způsobem, který zaručuje anonymitu všem respondentkám. K rozhovorům v plném znění měly přístup pouze tazatelky a členky výzkumného týmu.

Výběr vzorku proběhl tzv. záměrným způsobem. Nejprve byl z více zdrojů shromážděn seznam přibližně třiceti jmen vytipovaných političek, které již opustily politickou kariéru. Seznam jsme dále v průběhu oslovování respondentek na jedné straně rozšiřovaly, na straně druhé také o některé jména krátily. (Některé z respondentek se vrátily do politického působení, některé zemřely.) Seznam se pak zásadně umenšil o jména, jejichž nositelky rozhovor na sledované téma odmítly nebo rozhovor přislíbily, ale nenašly již pro něj termín. Z části to byly ženy, které jsou více exponovány, nemožnost realizace rozhovoru zdůvodnily nedostatkem času. Jiným odůvodněním bylo často to, že s politikou nechtějí už mít nic společného nebo explicitně nebyly ochotny reflektovat svoji politickou minulost. Ve výsledku se však podařilo shromáždit rozhovory od velmi bohatého vzorku ex-političek, který je dále přiblížen.

Sběr dat proběh v měsících březnu až červnu roku 2007.
V rámci analýzy autorky pracovaly s doslovnými přepisy rozhovorů, z nichž také užívají konkrétní citace jednotlivých političek pro objasnění analyzovaného tématu. K jednotlivým rozhovorům je přidělen kód, který je užíván pro anonymní identifikaci zdrojového rozhovoru, jak je vidět dále v textu analýzy.

Pokud srovnáme stávající vzorek respondentek s předchozími výzkumy autorek v této oblasti, lze konstatovat, že retrospektivní hodnocení kariéry je otevřenější. Většina respondentek byla otázkami stimulována k reflexi politické kariéry.

Výzkumný vzorek žen, které byly ochotny poskytnout svůj čas pro výzkumný rozhovor, tvoří velmi zajímavou a pestrou skupinu, jakkoli některé charakteristiky zde převládají. Podstatná část z nich má zkušenost z politického prostředí v časově dlouhém rozsahu téměř sedmnácti let. Vstupovaly tedy do politické sféry v době politických změn v letech 1989-1990. (Některé se angažovaly i dříve a to jak v pozici proti tehdejšímu systému, tak i v rámci jeho tehdejších struktur.) Tato zkušenost silně poznamenává jejich nostalgický pohled na prvotní politickou praxi a hodnocení let pozdějších. V zásadě všechny z těch, které mají zkušenosti z raných demokratizačních procesů, poukazují na přátelskost prvotních politických kontaktů a vazeb, snahu jít po problémech a věcně řešit jednotlivá témata. Teprve s postupnou stabilizací situace a vznikem standardnějších podob politických stran se část z nich setkala s problémy žen v politice, které jsou dnes často řešeny. Některé si však uchovaly určitý nadhled či specifickou pozici mezi svými spolustraníky a pozici žen v politice nevyhodnocují jako nijak výrazně problematickou, kromě jejich malých počtů a rodinných povinností. Další respondentky pak mají více či méně kratší politickou zkušenost, většinou však neméně v rozsahu čtyř let.

Téměř polovina z dotazovaných žen se podílela na politické práci v regionální podobě, polovina pak na úrovni celonárodní politiky. Některé mají zkušenost z obojího prostředí. Nicméně i většina žen z regionální oblasti politiky má zkušenost s prací v důležitých politických postech (např. náměstkyně hejtmana či primátora apod.) Ve vzorku jsou přítomny bývalé ministryně, bývalé poslankyně, zastupitelky z krajů či obcí, rovněž jsou zde ženy, které zaujímaly důležité pozice ve vnitrostranické hierarchii (např. místopředsedkyně strany). Složení vzorku z hlediska politických stran jde napříč politickým spektrem. Zároveň kromě žen představujících větší politické strany jsou zde i představitelky menších politických uskupení nebo ženy, které své pozice zastávaly jako nezávislé, ale vycházely z kandidátek některé politické strany. Z hlediska věku se větší část respondentek pohybuje nad věkovou hranicí padesáti let. Je to pochopitelné vzhledem k zadání, které jsme sledovaly. Jsou zde nicméně i ženy mladší. Všechny však starší 35ti let.

Navazující workshopy

REALITA POLITIKY V OČÍCH BÝVALÝCH POLITIČEK

WORKSHOP SE USKUTEČNÍ V PONDĚLÍ 18.ÚNORA 2008 ve 14.00h

V SOCIOLOGICKÉM ÚSTAVU AKADEMIE VĚD ČR, JILSKÁ 1, PRAHA 1,

2. patro, místnost č. 208

SOUČÁSTÍ WORKSHOPU BUDE PREZENTACE ANALÝZY VÝZKUMNÝCH ROZHOVORŮ

S EX-POLITIČKAMI A DISKUSE.

VÝZKUM LENKY VÁCLAVÍKOVÉ-HELŠUSOVÉ A PETRY RAKUŠANOVÉ I WORKSHOP JSOU

FINANCOVÁNY OPEN SOCIETY FUND PRAHA

Autorky projektu

PhDr. Lenka Václavíková Helšusová, Ph.D.

Působí na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, kde vyučuje sociologii a vybrané společenské problémy. Spolupracuje se soukromou výzkumnou společností Gabal, Analysis & Consulting. Externě spolupracovala se Sociologickým ústavem Akademie věd s oddělením Gender a společnost. Vystudovala sociologii na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a Humanitní studia na Pedagogické fakultě téže univerzity. Absolvovala doktorské studium na FF UK Praha v oboru sociologie. Vedla projekt a na výzkumu a analýze.

Ph.Dr. Petra Rakušanová, Ph.D.

Pracuje jako vědecká pracovnice v Sociologickém ústavu Akademie věd ČR v oddělení Sociologie politiky. Věnuje se zde mimo jiné tématu postavení žen v politice. Absolvovala doktorské studium politické sociologie ve společném doktorském program FSV UK a Sociologického ústavu AV ČR, Praha ČR. Studuje dále doktorské studium politologie na Jean Monnet Centre for European Studies, Bremen Univerity, Bremen, Německo. V projektu pracovala na výzkumu a analýze.

Miluš Kotišová

Překladatelka, učitelka a publicistka. Spoluzakladatelka nezávislého ženského politického webu www.hlidacifena.cz. Zakladatelka malé cizojazyčné Knihovny rozvojových a mírových studií v Nepomuku. Navrhla pro občanské sdružení Fórum 50% pilotní projekt Nadstranický zácvik adeptek do politiky (nyní probíhá). Věnuje se dlouhodobě propagaci kooperativní a feministické pedagogiky, teorií vícero inteligencí i teorií samostudia a samořízení. Rozvíjí v současné době teorii vzdělávací architektoniky se zvláštním zřetelem k jejímu využití v občansko-politickém kulturním prostoru. V projektu zajišťuje webové stránky a přípravu seminářů.

Nahoru